Historie

Malá rekapitulace našich začátků, chovatelského rozmachu a doby současné

Senická organizace byla založena v roce 1963, prvním předsedou byl zvolen př. Krikl František. V té době se lidé v každé vesnici i městě věnovali chovu tzv. nečistokrevných zvířat pro svou obživu. V krátké době po založení našeho spolku se členové zaměřili na chov tzv. čistokrevných zvířat a tím se otevřel prostor pro vstup do ČSCH, v té době ještě ČSCHDZ. Naše členská základna čítala asi 50 aktivních členů. Ze zakládajících členů je mezi námi ještě stále př. Ing. Kubíček František ze Seničky - posuzovatel holubů, chovatel holubů Českých bubláků, králíků novozélandských červených a kachen pižmových. Tato parta pravých nadšenců vytvořila opravdu velké věci, každý se snažil za svou organizaci dýchat a dělat pro ni první, poslední. Svépomocí vyrobili všechny klece a voliéry, začali pořádat výstavy a rozběhli skutečný chovatelský boom v Senici na Hané.

V začátcích nebylo vhodné místo pro pořádání výstav, proto se konaly na Orelském hřišti, dnešní park naproti mateřské školy. Místo ve stodole pro uskladnění veškerého výstavního fundusu poskytl př. Vajda Jan. V tuto dobu již v Senici pracoval aktivně též oddíl Kynologie pod Svazarmem, při výstavách chovatelům vypomáhal s ostrahou výstaviště. V roce 1967 i přes odpor členů kynologů, byla tato odbornost administrativně včleněna do ČSCHDZ ze Svazarmu. Přes počáteční odpor kynologů byli přesto v chovatelské organizaci nadšeně přivítáni. Na jaře 1967 byl dán obcí k dispozici pozemek - ovocný sad za dnešním Kulturním domem. Stromy byly vytrhány a celé prostranství upraveno. Z velké části se na tom podíleli př. Novotný Václav st. a př. Novotný Václav ml. Následně byly vysazeny břízy kolem domu Vágnerových, kolem potoka a prostranství bylo upraveno nejenom pro potřeby konání výstav, ale i tak, aby sloužilo ke společenskému vyžití celé obci.

Významnou akcí pro celý spolek bylo vykopání základů pro klubovnu, následně rozebrání a opětovné složení "pejskařské klubovny", to vše se udělalo v roce 1967. Postavení klubovny byl důležitý mezník pro další rozvoj chovatelské činnosti v Senici na Hané. Dosud tato klubovna stojí za Kulturním domem a slouží chovatelům jako sklad klecí, bez kterého se i dnes neobejdeme. Na podzim téhož roku se konání výstav přesunulo na prostranství za Kulturním domem a s menším přerušením zde probíhají dosud.

V letech 1968 až 1970 proběhl v Senici na Hané největší chovatelský boom, členská základna čítala kolem 90 aktivních členů. Jistě tomu napomohlo i to, že registrovaná líheň pro okres Olomouc byla hned ve vedlejší vesnici, v Náměšti na Hané. Zde př. Havlík Stanislav líhl cca 40 000 kuřat ročně. Naši chovatelé odebírali první kuřata, tím získávali náskok a na podzim potom sklízeli jeden úspěch za druhým. Rozmnožovací chovy měli př.Vajda Jan - Plymutu bílou, př. Slezák Antonín - Sasexku světlou, př. Štefan Zbyněk - Plymutu žlutou, př.Malý Jiří - Vlašku stříbrokrkou, př. Zbořil Zdeněk - Hamburčanku stříbrnou černě tečkovanou a Hempčírku velkou, př. Pospíšilová Danuše - Velsunku koroptví, př. Blažek Vojtěch - Velsunku koroptví zdrobnělou, př. Novák Jaroslav - Rodajlendky. Tímto bonusem se vytvořila velká chovatelská základna drůbeže, která se zachovala v prakticky nezměněné podobě do dnes.

V 70. až 90.letech se naše organizace vyšvihla mezi nejlepší chovatelské organizace okresu Olomouc, naše výstavy byly svým významem vyhlášeny nejen mezi chovateli okresu Olomouc, ale na celé Moravě. A jak na tuto dobu vzpomínají naši pamětníci? Návštěvnost v této době překonávala každým rokem naše představy. Součástí výstavy bývala i prezentace papoušků cca ve 20 voliérách, o které se staral př. Absolon František. Výstavy v té době byly opakovaně provázeny velkým přívalem deště "monzuny", proto si chovatelé vyrobili velké přístřešky, které si honosně nazývali "Montreály". Na výstavišti bývaly i stánky s cukrovinkami a ovocem. Dnes už ani není pravda, jaké úsilí se věnovalo výzdobě výstavních prostor, každý rok se přišlo s novým nápadem - květiny, fáborky, složité vystřihovánky, výroba kokard, které byly tak pěkné, že si je chovatelé odnášeli spolu s čestnými cenami. Dnes již jen vzpomínají př. Štefanová Marie a její kamarádka Vařeková Ludmila.

Ze členů té doby dosud žijí přátelé Novotný Václav ml. a Novotný Václav st., manželé Marie a Zbyněk Štefanovi.

A jak to bývalo s čestnými cenami? Každý odbor si zajišťoval čestné ceny sám, buď se zadala někomu výroba například odlitku ze sádry s motivem odboru, ten se nalepil na prkénko a doplnila se popiska nebo se pořídily spíše užitkové věci - žádné plechové poháry, tak jak je známe dnes. Ty začaly až kolem roku 2004.

Výstavy byly rovněž vyhlášené bohatým občerstvením - skvělým ovarem a pivečkem k tomu, celé rodiny chodily hodovat. Tradice zabijačkových dobrot přetrvala do dnešní doby pod vedením př. Zbořila Zdeňka a pomoci př.manželů Josefa a Danuše Pospíšilových.

Další kapitolou výstav bylo vyzvedávání zvířat na nádraží, která byla na výstavu zasílána ČD. Tenkrát to bývala pro chovatele velká vymoženost, proto se na výstavy dostala zvířata i ze vzdálenějších míst republiky. Z nádraží se vozilo i 50 beden, vše bylo již tak nacvičené, že s příjezdem prvního vlaku byla přistavena škodovka "Oktávka" a vozily se první přepravky, taktéž s příjezdem posledního vlaku.. Dnes již tato možnost přepravy zvířat neexistuje, byla zrušena z důvody ochrany zvířat.

K této době se váže spoustu historek, které v dnešní době působí až komicky. Příkladem může být nápad, nabízet jako občerstvení melouny. Objednalo se asi 5 metráků, ale pánové z rozvozu místo v obchodě složili celou vlečku cca 30 metráků před výstaviště. Napřed vypukla panika a zděšení, co s tolika melouny budeme dělat, ale světe div se, za dva dny se celá hromada prodala!

Doba byla taková, že spoustu věcí byla nedostupná. Proto se asi na 15 let stalo tradicí, že výstavu navštěvovala Hedva z Moravské Třebové a zde se již od časných ranních hodin tvořily dlouhé fronty, aby se pořídila metráž na ložní prádlo, ručníky, utěrky, nedostupnou šusťákovinu a jiné, no prostě celé výbavy.

Další kapitolou je pořádání vyhlášených plesů. V roce 1968 se konal 1.ples, byl problém sehnat hudbu, proto se oslovili "Habrmani". Sál plný lidí a hudba nikde. Pořadatelé již propadali panice, když v tom jeden dojel na kole s harmonikou, druhý se saxofonem, posléze dorazila kytara a bubny. Nezapomenutelný ples! Muzikanti zahráli na přání cokoli. Ples se ke vší spokojnosti protáhl do časných ranních hodin a každý následující byl natřískaný k prasknutí.

Kdo nezažil, neuvěří! Dvě vlečky židlí a stolů se vozily až z Červenky, což je asi 13 km daleko. Návštěvnost byla obrovská, 400 až 450 lidí, což byl dvojnásobek míst k sezení. S hudbou už nikdy problém nebyl, sami se hlásili již brzy dopředu, hrávalo se i do čtyř hodin do rána. Snědlo se neuvěřitelné množství chuťovek, chystalo se až 250 tácků. Vyhlášené bylo uzené a tlačenky od mistra řeznického př. Švuba Miroslava, které se losovaly v tombole. Později tuto prestiž se ctí zastoupil př. Zbořil Zdeněk. Pivo se vytočilo tak rychle, že se objížděly hospody v širokém okolí a sháněly se sudy k naražení. Zlaté časy chovatelské. Však v letech 1987 až 1988 se za vydělané peníze pořídily jeden rok všechna nová okna do nové budovy "U Andulek" a druhým rokem všechny dveře, neuvěřitelné!

Od roku 2007 již plesy nepořádáme, v obci je spoustu jiných spolků a silnou mladou základnu dnes mají dobrovolní hasiči a Sokol. Chovatelé již netáhnou.

Již od roku 1968 měla organizace snahu oslovit mládež a nenásilnou formou je přivést mezi chovatele. Pěkná spolupráce se rozvinula se základní školou pod patronátem pana ředitele Miroslava Šnajdra. V té době měla škola na svém pozemku postavené prostorné skleníky, ve kterých svépomocí př. Štefan Zbyněk a př.Studený Ladislav vybudovali 5 voliér pro papoušky, př. Malý Jiří věnoval škole dvě velká akvária. Žáci byli zváni v pátek na posuzování, měli možnost seznámit se s celou problematikou chovatelství. Bohužel tato iniciativa dlouho nevydržela, k rybičkám byl opakovaně vléván inkoust, papoušci byli postupně vypouštěni a nakonec zájem vyprchal a vše šlo do ztracena. Dnes vnímáme, že chovatelská základně je přestárlá a získat nového mladého chovatele je úkol celkem nadlidský. V našich řadách je nyní jedna mladá chovatelka př. Grulichová Sylva, ostatní nám již překročili 18 let. Přesto se snažíme mladé neustále získávat a ulehčit jim jejich chovatelské začátky. I když v dnešní přetechnizované době je to čím dál tím náročnější.

V roce 1986 po jednání s tehdejším MNV jsme naši starou klubovnu vyměnili za staveniště, kde se nyní nachází hospoda "U Andulek". Tato doba byla pro naši organizaci dobou zlatou, ale i dobou šílenou. Této lákavé možnosti, postavit si novou klubovnu a zázemí, nešlo odolat. Celá naše členská základna zde pracovala na plný úvazek, byly vypisovány brigády, chovatelé utvořili čtyři skupiny po 15 lidech a ty se pravidelně střídaly. Všichni byli nadšeni z toho, jak se nám dílo dařilo, nikdo nelitoval vynaloženého úsilí. Záměrem bylo postavit nejenom zázemí pro chovatele a pořádání výstav, ale aby budova sloužila i občanům Senice k vyžití V tuto dobu bylo až 90 aktivních členů, kteří tvořili páteř naší senické organizace.

Do nové budovy jsme se s velkou slávou přestěhovali v 1994 a začali pořádat výstavy. První patro bylo určeno pro prezentaci holubů, venkovní prostory pro drůbež a králíky. V přízemí bylo plánovaná hospoda se zázemím. Rovněž tu byly umístěny voliéry pro exotické ptactvo. Proběhlo zde několik výstav, stolních oceňování králíků a odborné přednášky s chovatelskou tématikou..

A jak budova přišla k názvu "U Andulek"? Jistě tomu napomohlo všudypřítomné cvrlikání exotického ptactva a proto první nájemníci hospody manželé Kopeční zvolili tento jistě příznačný název.

Až přišel rok 2003, kdy nám byla naše budova kvůli nejasnostem majitele pozemku po domluvě odebrána. Vše se najednou zkomplikovalo. Přesto tehdejší výbor v čele s př. Zbořilem Zdeňkem vyjednal, aby nám byla ponechána jedna část 1. patra pro umístění klubovny se sociální zařízením a kuchyňkou. Tato klubovna funguje dodnes a poskytuje nám veškeré zázemí. Zde se 1x v měsíci scházíme, vedeme diskuse a plánujeme činnost budoucí.

V dnešní době jsme organizací regionální, protože máme své členy z celého okolí. Tito členové nám pomáhají naši organizaci držet na nejvyšší úrovni. Mnozí naši členové patří mezi špičkové chovatele ve svém oboru v rámci celé České republiky a někteří i v rámci chovatelsky rozvinuté Evropy.

Z našich řad vzešli i tři uznávaní posuzovatelé: př.Ing.Kubíček František, posuzovatel holubů, př.Novák Jaroslav, posuzovatel drůbeže a př. Uličný Václav, posuzovatel králíků. Dodnes jsou zváni k posuzování na národních a celostátních výstavách, někteří i na prestižní výstavy evropské.

Naši chovatelé mají velmi dobré přátelské vztahy s mnoha špičkovými chovateli v celé republice, někteří i v zahraničí. Někteří jsou dokonce ochotni naložit celé auto a zavést naši výstavu zvířaty, které se v našem okolí běžně nechovají. Slušelo by se vzpomenout př. Neorala Václava z Nasobůrek, který vždy ochotně naložil celé auto zvířaty a zajišťoval odvoz i dovoz na celostátní výstavy do Lysé nad Labem.V současné době je to př. Hromek Václav z Lípy u Týniště nad Orlicí, od kterého máme k dispozici především špičkovou drůbež vodní a poprvé na naší výstavě prezentoval africkou husu.

Naše místní výstavy jsou pořádány v září s roční pravidelností stále v prostorách za kulturním domem. Výstavní plocha je umístěná v přírodním areálu, kdy výstavní klece jsou povětšinou pod lipami, pouze holubi mají čestné místo na betonové ploše před altánem. A břízy vysazené v roce 1967 jsou zde stále. Zázemí nám poskytuje přísálí kulturního domu, takže i za nepříznivého počasí je kde si v klidu posedět a podebatovat, popřípadě se občerstvit. Jinak veškeré dění probíhá ve venkovním areálu.

Velkou pomocí je nám i zapůjčení Myslivecké klubovny, ve které probíhají schůze posuzovatelů, je zázemím pro pořadatele, veterináře, máme zde uskladněné potraviny. K dispozici je nám i udírna.

Snažíme se i v této nepřející době své výstavy udržet na vysoké kvalitativní úrovni. Za hladký průběh a kvalitu výstavy zodpovídají předseda a jednatel. Všichni chovatelé oslovují své známé a vždy se snaží získat na naši výstavu něco zajímavého nebo vzácného. Žezlo předsedy si letos po př. Štefanu Zbyňkovi převzal př. Novák Jaroslav. Čestným předsedou je př. Zbořil Zdeněk. Jednatelem je v současné době př. Nietsch Karel.

Daří se nám prozatím každoročně předvést drůbež v minimálně 70 voliérách a to jak vodní, tak hrabavou. Předsedou odboru drůbeže je v současné době př. Pospíšilová Danuše. U králíků je počet vystavovaných do 150 kusů, předsedou odboru králíků byla po př. Pospíšilu Josefovi nově jmenována př. Havelkové Danuše - žezlo předal své dceři. No a holubů se nám daří předvést kolem 100 kusů, rovněž na špičkové úrovni. Předsedou odboru holubů je př. Novák Vladimír.

Aby všechno klapalo i po finanční stránce, tak o to se stará a pečlivě počítá př. Blažek Vojtěch. Kontrola je svěřena do rukou př. Ing.Vitáska Karla, předsedy revizní komise. Dlouholetá členka výboru př. Štefanová Marie je dobrou duší celého spolku a nenahraditelná při zajišťování občerstvení na výstavách. Nesmíme opomenout př. Ing. Kubíčka Františka, dlouholetého člena výboru, nejstaršího pamětníka a zakládajícího člena a př. Studeného Ladislava, chovatele exotů, který má velký podíl na tvorbě výstavních klecí a jsou funkční dodnes.

Dlouhodoběji spolupracujeme s Klubem Hamburčanek, je jim poskytnuta klubovna k pořádání výročních schůzí a v rámci naší výstavy pořádají Klubovou výstavu Hamburčanek.

Přesto co bylo dříve, dnes už není a nebude. Mnoho chovatelů zemřelo, čest jejich památce, jiní museli naše řady opustit z důvodu zaměstnání nebo stáří. Staré dobré časy v chovatelství se již nevrátí. Vážení přátelé, děkujeme za vše, co děláte pro chovatelství a přejeme všem i našim rodinám, abychom vydrželi a chovatelství se i nadále rozvíjelo.

Informace platné k 31.12. 2016 


Historické fotografie z naší činnosti